lis 29

Kdo je oprávněn k rozhodnutí o organizační změně, která je důvodem k výpovědi zaměstnance

Tags:

Výpověď daná zaměstnavatelem z důvodu organizačních změn podle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je nejčastěji používaným způsobem výpovědi. Je ale také důvodem výpovědi, na který zaměstnanci nejčastěji slyší v případě, že se proti ní chtějí bránit. Nejvyšší soud se ve věci sp.zn. 21 Cdo 3839/2015 zabýval otázkou, kdo je oprávněn u zaměstnavatele – právnické osoby přijmout takové rozhodnutí o organizační změně. Nejvyšší soud nejprve připomněl, že rozhodnutí o organizačních změnách nemá předepsanou formu ani obsah. Nemusí být písemně, dokonce nemusí být ani vyhlášeno. Ovšem pokud je takové rozhodnutí důvodem k výpovědi zaměstnance, musí s ním být zaměstnanec seznámen před předáním výpovědi.
Nejvyšší soud dále dodal, že rozhodnutí o organizační změně není právním úkonem, ale úkonem faktickým. Závěrem judikoval, že k přijetí takového organizačního rozhodnutí je oprávněn ten, kdo je oprávněn jménem zaměstnavatele činit právní úkony navenek. V případě akciové společnosti pak představenstvo nemusí jednat jako kolektivní orgán a postačí, pokud někteří jeho členové budou činit rozhodnutí způsobem určeným stanovami nebo zapsaným v obchodním rejstříku. Ve výše uvedeném rozhodnutí tak byl předseda představenstva oprávněn za zaměstnavatele samostatně právně jednat a výpověď tak netrpěla namítanou právní vadou, že rozhodnutí nebylo učiněno představenstvem jako kolektivním orgánem.
Občanský zákoník od své účinnosti v ust. § 164 odst. 3 upravoval způsob jednání kolektivního statutárního orgánu vůči zaměstnancům tak, že kolektivní statutární orgán pověří k takovému jednání člena představenstva. Případně je k takovému jednání oprávněn předseda představenstva. Toto ustanovení však bylo ke dni 27. února 2017 zrušeno. Nastává tak podstatné snížení právní jistoty zaměstnanců, kdy tito mnohdy nevědí, který člen statutárního orgánu vůči ním v pracovně právních vztazích jedná. Jelikož tato otázka doposud nebyla soudy řešena, nezbývá než vzít za své ust. § 164 odst. 2 občanského zákoníku, které upravuje obecné pravidla pro jednání právnické osoby.
Lze tedy shrnout, že otázka oprávněnosti rozhodnutí o organizačních změnách nebyla do účinnosti současného občanského zákoníku řešena, Nejvyšší soud tak zodpověděl, že se jedná o faktický úkon nikoliv právní jednání. I po účinnosti současného občanského zákoníku a přes existenci ust. § 164 odst. 3 občanského zákoníku však byl zastáván názor, že rozhodnutí o organizační změně nelze kvalifikovat jako „právní jednání vůči zaměstnancům“ a použijí se obecná pravidla při zastupování společnosti (ust. § 164 odst. 2 občanského zákoníku). Tento názor přetrvává až do dnešního dne, kdy ustanovení upravující způsob jednání statutárního orgánu vůči zaměstnavateli bylo zrušeno. Z pohledu zaměstnance tak námitka o nezákonnosti výpovědi z důvodu, že rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato celým všemi členy představenstva, není na místě.

.